Květen 2013

Stíny Noci

24. května 2013 v 21:13
Stíny noci mě děsí. I když miluju temno a nevyspitatelnou noc, stíny ze zrcadel ři odrazy skříní mě zastrašují noc za nocí. Bojím se i otevřít oči. Jo, bojím se. Prakticky všeho. Ztráty nejbližších, rodiny, kamarádů, ztráty knih, ztráty života. Bojím se depky, kterou si procházím den za dnem a dopadne na mě vždy když se snažím spát. Tu cítím jak mi po tváři stékají slané kapky a dotýkají se mých rtů, jako by chtěly proklouznout dovnitř, ale nedokáží to. Někdy mi přijde, že žít je zbytečnost, ale ihned tuto myšlenku založím zpět pod hromadu dalších, když protrávím nejnádhernější chvilky života. Ano. Možná vám přijdu trapná, nemožná či blbá. Ale toto jsem já. A toto si zažívám. Potěšil by mě něčí koment. S názorem, připomínkou...

Začátek všeho

24. května 2013 v 20:38
Jsem člověk, co byl v minulosti jiný. Zabýval se věcmi, pro které se nehodil a hlavu nosil vztyčenou k nebesům. Teď ji mám zkloupenou asi jako víčka, které mě již kolem desáté hodiny večerní neposlouchají a samy se zavírají. Mám své sny, co se nejspíše nesplní. Obávám se věcí, co se nestanou. Potkávám a míjím nepřátele, co se bojí říct mi svůj názor do očí. Na mém těle, které není ani hubené ani tlusté nosím věci které mi padnou. Stačí mi to. Nejsem náročná a nepotřebuju chodit jako na módním mole. Mám svou velkou lásku. Knihy. Knihy v kožených nebo dřevěných vazbách, ve kterých se ukrývají zažloutlé stránky které voní zatuchlinou a rozprostírají se po nich dlouhé řádky písmen, které dokupy dávají slova a hltám je, jako věci, co zajímají nejednoho z nás. Ano, nejraději si sednu do hluboké sedačky či hupnu do postele, otevřu knihu a věnuji se co nejdelší dobu četbě.