Červen 2013

Ráno

17. června 2013 v 8:47
Nemohla jsem spát. Ráno jsem se rozhodla, že se projdu, i když byla obloha trošku zamračená. Vyšla jsem ven, celá v černém a užívvala si, vymazala jsem všechny problémy, hodila to za hlavu a jen jsem se procházela a procházela. Ano, toto bývá mé ráno o víkendech, prázdninách. Všechno mé trápení se pokusím hodit za hlavu. Nejvíce mi však pomůže když začnu tužkou útočit na prázdný sešit, který má mnoho prázdných stran a řádků, které čekají na den, kdy jim napíšu něco nového, vtipného, zábavného, šťastného, ale tatkto to není nikdy. Vždy píšu o svém trápení, smutku, neštěstí.. Mám pocit že už zde nikoho nezajímám a že by bylo nejlepší skončit se svým životem, snažím se však zahnat tuto myšlenku, marně. Jediný důvod, proč zde chci být jsou přátelé, rodina... Psaní a knihy. Na ničem jiném mi nezáleží.

Strach

17. června 2013 v 8:42
Každý má strach.Já se přiznám, že ho mívám velký. Bojím se věcí, které se mi ani nemohou stát, bojím se lidí, které ani neznám, bojím se všeho. Bojím se, že všichni odhalí mé tajemství. Nepeju si zde být. Lidé se posmívají i těm, kteří si to pořádně nezaslouží, kvůli rodičům, práci, kamarádům, problémům, penězům. Toto je normální. Každý den cítím jak mi po tváři stékají dlouhé čáry slaných kapek které se dostávají do mých úst a snaží se proklouznout až daleko do svého nitra. Většinou se jim to povede, ovšem poté je polknu a pokusím se vzepřít, stát se silnou, ale nedaří se mi to. Nikdy. Nikdy nebudu taková jaká chci být. NIKDY. A tak to bude nejspíše napořád.