Smůla

5. července 2013 v 22:06
Proč mám takové štěstí na smůlu? Zní to ironicky, ale je to tak. Pokaždé, když si přeji udělat něco správného, dobrého, nastane komplikace, se kterou se nedá pokračovat v "dobrotě". Takže ustoupím, a pokud pouze ustoupím, věci se začnou měnit a hroutit. Asi jako já. Sedím na židli, která podpírá mou závrať, koukám do sešitu, který se mi zavírá, dívám se do zrcadla, a rychle odvrátím svůj zrak jelikož se bojím odrazu v něm. Ruka mi jezdí po klávesnici a po sešitu, ve kterém je vše zaznamenáno. Přeji si vyletět vzhůru do nebes, do vesmíru a proletět se, vyprázdnit hlavu, vzpomínky, VŠECHNO! Vadí mi hádky, a v poslední se hádám více, než je to možné, vadí mi moje chování, které je, dle mého názoru nepřípustné a tragické, nechci se totiž chovat tak, jak se chovám, chci být jiná, úplně jiná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama